Protože rád cestuji pěšky a mám rád přírodu, tak cestu na Madeiru jsem měl trochu v plánu již delší dobu. Nyní, když mám jako čerstvý důchodce více času, tak po přečtení několika cestopisů na internetu jsem se rozhodl už to moc neodkládat a něco podniknout.

Pozvání na cestu přijala i dcera Lenka a tak jsme 4.prosince 2013 vyrazili. Protože české cestovky v tuto dobu již zájezdy na Madeiru nenabízí, tak jsme využili nabídku německé cestovky s odletem z Drážďan. Autem to máme do Drážďan něco malinko přes 100 km a tak to nebyl problém. Při srovnání s českými cestovkami zájezd vyšel i o dost levněji. Cesta byla sice se dvěma přestupy v Mnichově a Lisabonu, ale protože oba letadlem létáme rádi, tak i to byl zážitek. Všechny starty i přistání byly perfektní, takže když se nevyskytne mimořádná shoda náhod tak je vše OK. I na letištích bylo v tuto dobu minimum lidí a byla to opravdu pohoda. Dokonce i ve Funchalu, kde bývá občas problém se silným větrem, bylo vše perfektní.

Po příletu večer transfer do hotýlku, ubytování a spánek. Pokoj bez příplatku jsme měli tedy skromnější, ale televize ani balkon s výhledem nám vůbec nechyběl...Většinou jsme časně ráno odcházeli a vraceli se i na pozdní večeři. Snídaně byla již od 06.00 hod. a večeře až do 22.00, což se nám moc hodilo.

5.12 - 1.den

Tak hned po ránu jsme vyrazili pěšky do centra asi 3 km, jestli se zadaří a povede se nám zjistit autobusové spojení po ostrově. Jak jsem se již dočetl v několika cestopisech, tak je to opravdu trochu problém. Hlavní dopravu po ostrově zajišťují čtyři společnosti, ale jízdní řády není možné nikde koupit. Dost nám ale pomohla tato mapka, kterou jsme dostali v infocentru.

Potom již najít zastávku příslušné společnosti, číslo autobusu, cílové místo a vyrazit. Bližší o tomto je zde na internetu již popsáno v několika cestopisech. Dost nám také pomohla GPS navigace, sice jenom v mobilu, ale pokud chcete vystoupit někde na trase autobusu a na řidiče se musí předem zazvonit tak se to hodí. Vetšina řidičů umí anglicky, jsou v pohodě a ochotní na požádání upozornit na místo výstupu (pokud nezapomenou).

 Nyní ale již zpět na první den. Odpoledne jsme vyjeli lanovkou za 10 Eur. na kopec do části Monte, kde je tropická zahrada a známá atrakce jízda dolů v proutěných sáních. Zde je také začátek první trasy podél levády dosTornos do Camachy, kterou jsme chtěli jako první projít a vrátit se autobusem. To se nám nějak nepodařilo a zjistili jsme, že jdeme po levádě Sucessco. Vracet již jsme se nechtěli a tak jsme pokračovali po levádě, která vede zpět do Funchalu. Cesta byla trochu náročnější po deštích, které byly údajně před naším příjezdem. Příroda ale krásná a výhledy též. K hotýlku jsme dorazili večer celkem asi po 23 km.

 6.12 - 2.den

Měli jsme naplánovanou levadu Balcony plus levadu do Furado. Ráno v 8.10 jsme vyrazili autobusem do Riberio Frio, kde jsme ale zjistili, že levada Furado je již delší dobu uzavřená. Vydali jsme se tedy na levadu Balcony, která je v cestopisech hodně vychvalovaná. Je to sice hezká procházka s krásným výhledem na konci, ale kdo měl možnost si projít nějakou trasu v okolí nejvyšší hory Pico Ruivo (1862m), tak s tím se to nedá vůbec srovnávat. A toto se nám právě díky šťastné náhodě povedlo. Na plošině s výhledem od levady Balcony jsme potkali tři mladé lidi a po chvilce jsme slyšeli, že spolu mluví česko-slovensky. Samozřejmě, že jsme se ke krajanům hlásili a domluvili se, že studují v Portugalsku  jsou na výletě na Madeiře a mají půjčené auto. Velikou radost nám udělali, když nám nabídli, že mají tedy v autě dvě místa volná a že dále pokračují na horu Pico Areeiro, kde je parkoviště a je to jeden z výchozích bodů pro cestu na nejvyšší horu.To jsme samozřejmě s nadšením přijali, protože jsme to měli také v plánu a měli jsme s tím problém, jelikož to je jedno z míst kam nejezdí autobus a doprava je tam možná pouze autem nebo taxíkem.

Tak jsme vyrazili společně a domluvili se, že cestu tam půjdeme delší trasou asi 5 km a zpět přes tunely asi 3.5 km, aby to byl okruh a nešli jsme stejnou trasou. Počasí nám stále mimořádně přálo a jen chvilkama byly nejvyšší vrcholky v bílém oparu. I když je asi 500 m pod Pico Ruivo velký sesuv a nebylo možné dojít až úplně na vrchol, tak to byla ta nejnádhernější i nejnáročnější túra nešeho výletu...

Potom jsme se ještě se studenty svezli do vesničky Santana kam měli cestu. Ve vesničce je známý skanzen s domky se slaměnou střechou, který jsme prošli. V jednom z nich v malém krámku jsme ochutnali madeirský likér Poncha (moc dobrý) a v 17.30 jeli zpět do Funchalu. Cesta trvala si 1.5 hod.

 7.12 - 3.den

Ráno odjíždíme autobusem do rybářské vesničky Camara de Lobos. Procházka zálivem se skalním výběžkem a pěší túra do vesnice Rancho u druhého nejvyššího útesu v Evropě Cabo Girao (580m). Dolů vede lanovka s kterou jsme se za 5 Eur. tam i zpět svezli. Pod útesem je, jestli se to tak nechá říct, oblázková pláž (ale hodně velký oblázky). Vykoupat se dá, ale vstup i výstup z moře je dost náročný. Ten den bylo zrovna velké teplo, minimálně 25°C a i voda byla nádherná. Pod útesem jsou malé plantáže rajčat a zajímavostí jsou přes půl kilometru spuštěné hadice dolů z útesu, aby bylo možné zalévat sladkou vodou.

Zpět jsme jeli opět autobusem a večer jsme se ještě byli projít nádherně vánočně vyzdobeným Funchalem. V tričku a šortkách je to docela zvláštní pocit.

8.12 - 4.den

 Chtěli jsme si trochu odpočinout a tak jsme se rozhodli jít se podívat do botanické zahrady. Zahrada je krásná, ale bylo by asi lepší ji navštívit někdy na jaře, kdy toho pokvete ještě asi víc.Šli jsme opět pěšky a dost jsme se zapotili, protože celá cesta je stále hodně do kopce. Potom jsme ještě prošli město, dali si kávu s dobrým zákuskem v cukrárně a další den byl pryč.

9.12 - 5.den

Ráno jsme jeli autobusem č.113 který jako jediný jezdí na poloostrov Sao Lourenco, konečná zastávka Baia d Abra.Odtud vede trasa přes celý poloostrov až na horu Pico do Furado. Počasí se nám opět vyvedlo, trasa není náročná a jsou tam nádherné výhledy na moře a útesy přes které nalétávají letadla na přistání. Zpět se jede opět stejnou linkou autobusem.

10.12 - 6.den

Protože Lenka je obdivovatelkou majáků, tak jsme na poslední den naplánovali cestu do Ponta do Pargo. V noci k ránu byla bouřka a začal foukat silný vítr, který vydržel celý den. Později jsme se dozvěděli, že tento den bylo úplně zrušeno mnoho letů z Madeiry. Nám vítr tak nevadil protože cesta tam trvala s jedním přestupem kolem 4 hodin a zpět byla část trasy po dálnici a tak to byly necelé 3 hodiny. Trasa silnice je tam ale obzvlášť krkolomná. Určitě víc nežli sto zatáček, stoupání a klesání. Z Ponta do Pargo se jde ještě asi 3 km k majáku. Ten je v porovnání s majáky v Německu nebo Polsku spíš jen majáčkem ale výhledy na útesy jsou tam krásné.

Přes noc se vítr uklidnil a tak cesta domů následující den proběhla úplně v pohodě.

Používali jsme turistickou mapu -  1:40 000 Freytag & Berndt

Průvodce -  Madeira a Porto Santo Daniela Schetar, Friedrich Kӧthe