Již delší dobu bylo mým přáním navštívit oblasti kolem chorvatského Dubrovníku, konkrétně oblast kolem mezinárodního letiště. Z map jsem věděl, že nebude problém jít z letiště pěšky a nejbližší cesta k moři by neměla být delší než 2 km.

Když se mi podařilo sehnat zpáteční letenku za necelé 4 tis. korun, tak bylo rozhodnuto.

Vše kolem létání mě dost zajímá, a tak i let byl příjemným zážitkem. Doba čistého letu je ale jen cca 1 hodina a 30 minut, takže opravdu jen chvilka.

Ubytování jsem dopředu zajištěné neměl, počítal jsem, že v září, tedy mimo hlavní sezonu se něco sežene až na místě. Asi po 2,5 km  chůze se mi podařilo sehnat ubytování v krásném apartmánu s moc milými a ochotnými majiteli. Dohodli jsme se i na rozumné ceně, takže spokojenost.

Hned ještě k večeru jsem vyrazil k moři. Údajnou zkratku jsem hned nenašel, a tak cesta tam i zpět byla kolem 6 km. Cesta krásnou přírodou, kolem fíkovníky obalené zralými fíky. Voda jako kafe, vlny akorát, nikde nikdo takže plavky netřeba, prostě paráda.

Druhý den jsem měl v plánu jít po vedlejší silnici (provoz minimální) až k vesničce Radovčiči. Tam jsem odbočil na cestu k moři, kde by mělo být pod velkými skalami také místo na koupání. Místo jsem našel a krásné pohledy předčili mé očekávání. Snad foto alespoň trochu napoví…

 Po vystoupání po schodech nad skály jsem pokračoval po turistické cestě podél moře k dalšímu místu u vesničky Popoviči. Přístup je opět trošku obtížnější, ale místo je ještě hezčí než předešlé a nachází se zde i malá pláž.

Odtud jsem již pokračoval s malou odbočkou na nákup domů. Délka trasy cca 24 km.

Třetí den jsem se vypravil úplně opačným směrem do známého turistického centra- města Cavtat. Šel jsem opět turistickou trasou nad pobřežím a se dvěma odbočeními k moři jsem došel do Cavtatu. Zde jsem si dal v příjemné restauraci pizzu, malé pivo a pokračoval dál.

Protože nechodím rád zpět stejnou cestou, tak jsem šel směrem na vesničku Zvekovica, kde jsem minul Jadranskou magistrálu a po vedlejší silnici obešel celé letiště s přistávací drahou. Na první křižovatce jsem odbočil doleva a serpentinami s prudkým stoupáním jsem došel do vesnice Čilipi a domů. Délka trasy opět okolo 25 km.

Čtvrtý den jsem měl v plánu výstup na některý z vrcholů pohoří, které se táhne po celé protější straně od moře. Ráno jsem sešel serpentinami opačným směrem na křižovatku v údolí za letištěm a pokračoval dál směrem k pohoří. Minul jsem vesničku Drvenik a v další vesničce Mihaniči jsem narazil na odbočku turistické trasy do horské osady Kuna. Trasa je dobře značená, ale vzhledem k tomu, že místní nemají čas a valná většina turistů je zde za úplně jiným účelem, tak hodně zarostlá křovím.

Cesta byla tedy místy náročnější, ale za ty výhledy to určitě stojí. Přes vrcholky se občas převalovaly mraky a taky trochu sprchlo. Cesta dál sestupuje do již zmíněné osady, odkud jsem šel opět okruhem zpět.

Asi 3 km před cílem mi zastavil sám od sebe mladík s autem. Svezení jsem protentokrát přivítal, protože se hnala pořádná bouřka… Trasa byla trochu delší, cca 32 km.

Hlavní trasy, které jsem chtěl projít jsem měl díky dobrému počasí za sebou, a tak byla na řadě trocha odpočinku. Dopoledne jsem si šel zaplavat k moři a odpoledne jsem byl pozvaný panem domácím na výlet s autem na nedaleký krásný hrad postavený přímo na vrcholu velké skály. Název je Sokol hrad.

Po návratu jsem byl ještě pozvaný na výbornou večeři, a tak den byl strávený moc příjemně.

 Poslední, šestý den bylo od rána nádherné počasí, obloha úplně bez mráčku. Letadlo odlétalo až odpoledne v 14,40. Na letiště to bylo jenom kousek, a tak mě to nedalo a dopoledne jsem šel ještě k moři.

Let opět v pohodě. Z letiště domů mě svezl zeť s dcerou s autem a večeři jsem si již dával doma. Co si přát víc…